Faust byl naším prvním německým ovčákem. Byl to velký, hodný moula, jehož hlavním posláním původně bylo stát se mým sparingpartnerem při běhání a dlouhých procházkách, být psem, kterého člověk s sebou může vzít kamkoliv, aniž by jeho chování kohokoliv obtěžovalo. Tato očekávání Faust bohatě naplnil. Jeho flegmatická povaha byla trošku na překážku ve sportovní kynologii (vrcholem naší sportovní kariéry bylo složení zkoušky ZM), přesto právě Faust  byl psem, díky kterému jsem tomuto sportu propadla:-)) byl to pohodový rodinný pes, mazel, jehož funkce na naší zahradě vždy byla spíše dekorativní než hlídací:-)) Miloval děti a rád a dobrovolně se stal přerostlou "plyšovou hračkou" mé dcery. Ochotně nám také pomáhal vychovávat první vrh našich štěňátek.

Počátkem června 2009 jsme si všimli, že Faust zmohutněl a zaradovali jsme se, že nám náš hubeňour na stará kolena přece jen přibral. Jenže Faustovo břicho se stále zvětšovalo, zpočátku nenápadně, ale o pár dní později nebylo pochyb, že něco není v pořádku, a nezbylo než vyrazit k veterináři. U Fausta byl 18. 6. 2009 diagnostikován hemangiosarkom zasahující prakticky celou slezinu, operaci nám veterinář nedoporučil, vzhledem k rychlosti, jakou se Faustův zdravotní stav zhoršoval. Mělo mu zbývat posledních pár týdnů života, nakonec to byl týden jediný. 24. 6. přestal žrát, večer nervózně přecházel po pokoji, špatně se mu dýchalo. Slíbila jsem svým psům, že až přijde jejich čas, nenechám je umírat v bolestech. Faustův čas přišel 25. 6. 2009. Moc mi chybí.

Faust